Na salse v DD jsem byla zatím jen jednou na ukázkové lekci a hned pak jsem nám s mužem koupila k vánocům jako dárek hodiny. Kubánská muzika je nádherná a ohromně pozitivní a učitele jsou taky takoví. Je to radost a už děsně pracuju na uzdravování z nachcípání, abych mohla chodit. Jinak jsem (ještě zdravá) při zadělávání na vánočky cvičila základní salsový krok a už ho skoro umím!

A po druhé lekci je mé nadšení z hudby, tance a lidí kolem zase o trochu větší. Je prostě skvělé, když se člověk v jakémkoliv věku začne něco učit (my s mužem budeme asi v DD nejstarší) a když má chuť to zkoušet třeba na stanici tramvaje anebo doma v obýváku. Doma je to ale nebezpečné, protože náš pes nemá rád, když se jeho páníčkové drží v objetí a málem mi ukousl kus zadku. Musíme tedy trénovat tajně a – jak včera řekl trefně můj muž, který v mládí chodil do tanečních – nasazovat dřív na otočky!

A po půl roce, poté co jsme se s mužem protančili do (mírně) pokročilých, musím znovu a zase napsat, jak je tančení krásné a jak jsou učitele moc milí – a milí jsou i všichni, co tam chodí. Je to radost, radost, radost!